Letecké muzeum v Kunovicích

Určení: vlečný terč k nácviku ostrých cvičných střeleb
Výrobce: Rudý Letov n.p. Praha-Letňany, ČSSR
První vzlet typu: 1971
Rok výroby: 1981
Evidenční číslo: 10-05
Výrobní číslo: 9811005
Provozovatel: Československá lidová armáda

Charakteristika

Létající vlečný terč KT-04 sloužil k nácviku ostrých cvičných střeleb na letící letouny a to pro piloty stíhacích letounů a protiletadlové dělostřelce. Jednalo se o bezmotorový bezpilotní kluzák a jeho let probíhal ve vleku na ocelovém laně za speciálně upraveným letounem Aero L-39 V Albatros upraveným pro vlekání těchto terčů (“V” – vlečný). Terč je středoplošník celokovové konstrukce s trupem doutníkového tvaru s kruhovým průřezem o průměru 500 mm skořepinové konstrukce, složený ze tří snadno demontovatelných a vyměnitelných částí. Přední část obsahuje závěsné zařízení pro připojení vlečného lana, schránku na složený přistávací padák, mechanismus hlavního i nouzového otevírání padáku, akumulátor a elektrický ovládací systém. Střední část obsahuje dva závěsy pro spojení terče s odhazovacím podvozkem, vzduchová instalace s tlakovou lahví pro nafukovací gumový vak k utlumení přistávacího nárazu, který byl za letu ukrytý laminátovým krytem. Zadní část nese svislou ocasní plochu. Přímé křídlo je lichoběžníkového tvaru se symetrickým profilem. Vnější části křídla jsou opatřeny gumovými koncovými oblouky, které chrání konce křídla proti poškození při přistání. Ocasní plochy tvoří svislá ocasní plocha lichoběžníkového, mírně šípového tvaru bez výškového kormidla. Startovací zařízení tvoří startovací odhazovatelný podvozek. Přistávací je složeno z padáku a nafukovacího tlumícího gumového vaku – amortizátoru.

Historie

Vývoj a konstrukční práce pod vedením konstruktéra Jana France byly zahájeny v n. p. Rudý Letov na požadavek letectva československé armády v roce 1969. První prototyp vzlétl v roce 1971 za vlečným letounem MiG-15. V roce 1974 byla po vojskových zkouškách zahájena sérová výroba, která probíhala v letech 1975 až 1985, a celkem bylo vyrobeno přes 300 kusů KT-04.

Průběh startu terče

Terč se připojil na vlečné lano letounu L-39 V ve vzdálenosti 100 až 150 m Odpoutání a vzlet L-39 V s terčem KT-04 probíhal při rychlosti kolem 210 km/hod, kdy letoun přešel do strmějšího stoupání až do výšky kolem 80 m. Terč se poté automaticky uvolnil od podvozku, protože se zvedla jeho přední část a snímač sestavy začal registrovat ztrátu kontaktu se zemí. Po uvolnění zámku terč začal stoupat. Podvozek po odpoutání terče automaticky vypustil svůj brzdící padák. Podvozek musel být seřízen tak, aby se po odletu terče v rychlosti přes 200 km/hod na dráze neodchýlil na 100 metrech více než 1 m ze směru a nevyjel tak mimo dráhu.

Průběh letu a cvičné střelby

Po nastoupání do operační výšky od 300 m se lano odvinulo až na vzdálenost 1,5 km. Terč za letu sledoval dráhu vlečného letounu, kdy terč letěl díky hmotnosti vlečného lana o několik desítek metrů níže než vlečný letoun. Terč měl velmi malý aerodynamický odpor a pilot musel mít na paměti, že když by rychleji ubral plyn, nebo např. vysunul brzdící štíty – terč by měl snahu doletět vlečný letoun. Pro tyto situace měl terč zařízení, které hlídalo napnutí vlečného lana. Po povolení lana trvajícího déle než 5 sekund zařízení terč automaticky odpojilo. Elektronické zařízení instalované v terči registrovalo průlety střel ve zvoleném prostoru v blízkosti terče a výsledky předávalo pozemnímu vyhodnocovacímu zařízení.

Průběh přistání

Po ukončení střeleb – pokud nebyl terč přímo zasažen, pilot pomocí náporové turbíny v letounu L-39 V navíjel lano zpět na buben, až se terč dostal na vzdálenost 150 m od letounu. Potom pilot vypustil “odhazovací kroužek”, který uvolnil závěs z lana. Ve stejném okamžiku automatika terče vypustila přistávací padák a po odklopení laminátového krytu pod trupem se nafoukl gumový přistávací vak – amortizér. V případě přestřelení či přetržení lana terč automaticky vypustil padák, nafoukl vak a přistál.