- Listopad - Březen ZAVŘENO
- Letecká 1383, Kunovice
8. – 28. 8. 2019
kino Hvězda Uherské Hradiště
(Velká Británie, 2018), Režie: David Fairhead, Ant Palmer
(ČSSR, 1968), Režie: Dr. J. Látal
Jako úvodník bude promítnut téměř zapomenutý krátký dokumentární film o lidech a letadlech podniku LET Kunovice z cyklu „Československá expedice“, ve kterém jsou zaznamenány nejen rozhovory se zaměstnanci a piloty, ale je v něm zachycen i historický milník – vznik letounu L-410 Turbolet.
Po promítání filmů si návštěvníci můžou prohlídnout zvenčí i zevnitř rozsvícený „Naganský expres“
Jelikož nejsme vybaveni lavičkami, prosíme návštěvníky, aby si přinesli vlastní deky či karimatky!
V případě velmi nepříznivého počasí proběhne projekce v náhradním termínu!
Občerstvení zajištěno přímo v areálu muzea.
Dvoumístný jednomotorový pístový dolnoplošník smíšené konstrukce s přímým křídlem. Kabina letounu nepřetlaková, vytápěná s tandemovým uspořádáním posádky. Kostru trupu tvoří příhradová konstrukce svařená z trubek a potažená plátnem. Krycí panely motoru z duralových plechů. Kostra křídla kovová potažena duralovým plechem, křidélka s kovovou kostrou jsou potažené plátnem. Šestiválcový vzduchem chlazený řadový invertní motor poháněl dřevěnou dvoulistou pevnou vrtuli. Podvozek je pevný ostruhového typu.
V roce 1953 vypsal Ústřední výbor Svazarmu konkurz na konstrukci nového vlečného letadla, reagoval na něj také n. p. Moravan Otrokovice. Kvůli omezeným kapacitám bylo přistoupeno k úpravě sériového letounu Z-126 (C-105). Trup byl v zadní části zesílen, bylo nainstalováno vlečné zařízení, celkově bylo letadlo odlehčeno. Elektrické ovládání bylo pro úsporu váhy nahrazeno mechanickým; řízení se instalovalo pouze v zadním pilotním prostoru a byla vyvinuta nová vlečná vrtule o průměru 2 050 mm. Nové úpravy odlehčily letoun o 52 kg. V dubnu 1955 stroj zalétal tovární pilot Ladislav Šváb – do tisíce metrů byl s jedním kluzákem schopen dostoupat během šesti minut. Československé vojenské letectvo a Svazarm letoun používalo pod označením C-205. V letech 1956–1961 bylo vyrobeno 77 kusů.
Podrobnější informace k historii Z-226 naleznete na stránce Michala Orlity ZDE
OK-MPW byl zalétán v n.p. Moravan Otrokovice 30. 12. 1958 a sloužil k vlekání kluzáků v aeroklubech Brno a Holešov až do roku 1988. Letoun zrenovovali v roce 2004 studenti Střední školy letecké v Kunovicích. V současnosti je letoun uskladněn v depozitáři a čeká na další rekonstrukci. Vlivem venkovního prostředí exponáty silně trpí.
Letoun Zlin Z-226B Bohatýr s imatrikulací OK-MPW byl získán v roce 1988 jako dar AK Holešov.
Na levé straně motorového krytu je namalován obrázek tygra, který byl převzat z exportní nálepky na krabice s botami n. p. Svit.
Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.
Dvoumístný sportovní a cvičný jednomotorový pístový dolnoplošník celokovové konstrukce s křídlem o negativní šípovitosti. Určen pro základní a pokračovací letecký výcvik, pro nácvik a létání akrobacie, vleky kluzáků, výcvik v přístrojovém a nočním létání. Kabina letounu s uspořádáním posádky vedle sebe. Šestiválcový vzduchem chlazený řadový invertní motor poháněl hydraulicky stavitelnou kovovou dvoulistou vrtuli. Podvozek je pevný příďového typu.
Přímý předchůdce Z-142 byl populární typ Z-42 (první let 17. 10. 1967) zkonstruovaný a vyráběný v n. p. Moravan Otrokovice, kterého bylo v letech 1970-1980 vyrobeno 190 ks všech variant a byl úspěšně exportován do zahraničí – nejvíce do východního Německa, Maďarska a Polska. Po zkušenostech z provozu byla v Otrokovicích zahájena výrazná modernizace typu. Letoun dostal výkonnější motor M-337AK o výkonu 154 kW a hydraulicky stavitelnou vrtuli V-500A. Nejviditelnější změnou byl kryt kabiny z jednoho dílu, který se odsouvá kupředu od úrovně opěradel obou sedadel. Kromě toho byl modernizován drak, další součásti letounu a jeho vybavení. Modernizací vznikl prakticky jiný letoun, který nesl nové typové označení Zlín Z-142. První prototyp Z-142 imatrikulovaný zkušební značkou OK-078 zalétal šéfpilot n.p. Moravan Zdeněk Polášek 27. prosince 1978. Z-142 byl sériově vyráběn od roku 1979 a byl jedním z nejrozšířenějších letadel v našich aeroklubech. Dodnes pro své dobré letové vlastnosti, obratnost a spolehlivost slouží k výcviku u nás i v zahraničí. Typ byl úspěšně exportován do Alžíru, Angoly a na Kubu.
OK-NOL byl vyroben pro Aeroklub Svazarmu ČSR v roce 1983 a po přidělení k aeroklubu Praha byl používán k vlekání kluzáků, k základnímu pilotnímu výcviku, k výcviku akrobacie, k navigačním soutěžím a turistickým letům. Později jej převzal aeroklub Kladno, kde byl letoun využíván ke stejným účelům až do ukončení jeho provozu.
Z-142 s imatrikulací OK-NOL byl získán z Aeroklubu Kladno v roce 2011.
Následující modernizovaná varianta Z-242, která se stále vyrábí se dnes úspěšně používá k základnímu výcviku budoucích vojenských pilotů nejen u nás, ale i v zahraničí – Bolívie, Chorvatsko, Jemen, Kazachstán, Makedonie, Mexiko, Peru, Slovinsko a Slovensko.
Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.
Dvoumístný jednomotorový pístový dolnoplošník smíšené konstrukce s přímým křídlem. Kabina letounu nepřetlaková, vytápěná s tandemovým uspořádáním posádky. Čtyřválcový vzduchem chlazený řadový invertní motor poháněl dřevěnou dvoulistou pevnou vrtuli. Podvozek je pevný ostruhového typu.
Na základě vypsání soutěže Ministerstvem národní obrany na moderní školní letoun pro elementární a částečně i pokračovací výcvik vojenských pilotů, byl v n.p. Moravan Otrokovice zahájen v roce 1946 pod vedením šéfkonstruktéra ing. Karla Tomáše vývoj letounu Zlín Z–26 Trenér s dřevěnými křídly a ocasními plochami. Následovala vylepšená verze Z-126 Trener II s celokovovými křídly a později i ocasní plochou s hranatým tvarem, který byl typický pro všechny další navazující modely. První vzlet Z-126 proběhl 8. 10. 1953 a po úspěšných továrních zkouškách byla zahájena sériová výroba. Letoun se vyráběl v letech 1953 až 1955, celkem bylo vyrobeno 169 kusů, které byly exportovány do řady zemí. Československé vojenské letectvo a Svazarm letoun používalo pod označením C-105 jako školní letoun, který umožňoval kompletní výcvik, včetně akrobacie. Letoun byl používán i k vlekání kluzáků.
Podrobnější informace k historii Z-126 Trenér naleznete na stránce Michala Orlity ZDE
OK-IFD byl vyroben pro Aeroklub Svazarmu ČSR a zalétán 26. 7. 1954. Byl používán pro výcvik a vlekání kluzáků nejdříve v aeroklubu Liberec poté v aeroklubu Ústí nad Labem a v Mostě. Po dolétání do první generální opravy byl OK-IFD předisponován koncem šedesátých let do aeroklubu v Ústí nad Orlicí, kam byl přivezen pozemní cestou. U nového provozovatele byl letoun zbaven původního nátěru a převezen na generální opravu do Leteckých opraven Trenčín. Ta byla ukončena záletem 1. 9. 1970. Jak bylo u aeroklubů Svazarmu obvyklé, letoun pak během svého provozu dále putoval mezi různými aerokluby a několikrát změnil zbarvení. V roce 1982 byl jako “nekoncepční letadlo” odstaven v aeroklubu Holešov.
Letoun s imatrikulací OK-IFD byl získán v roce 1983 od Aeroklubu Československé republiky, naposled v provozu byl v Aeroklubu Holešov. V současné době je OK-IFD uložen v depozitáři kde čeká na svou další generální opravu.
Generální opravu OK-IFD koncem šedesátých let zaplatila tehdejší textilka n. p. Perla z Ústí nad Orlicí. Díky tomu letoun po generálce nosil atraktivní reklamní červenomodrobílé zbarvení s logem podniku Perla na trupu, se kterým létal v ústeckém aeroklubu.
Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.
Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.
Proudový jednostupňový radiální odstředivý motor se 61 oběžnými lopatkami se vstupem vzduchu zepředu a s jednostupňovou axiální turbínou upevněnou letmo na zadní konec rotoru. Motor měl sedm spalovacích komor s mírným natočením ve směru otáček motoru. V horní části byla skříň pohonů (palivové čerpadlo, dynamo, hydraulické čerpadlo a otáčkoměr). Ve spodní části vstupní skříně byl olejový systém a elektrický startér. Disk turbíny a patky lopatek byly chlazené vzduchem. Motor pracoval s napětím 28V.
Motor M701 byl první proudový motor československé konstrukce, který byl vyvinut pro cvičný proudový letoun Aero L-29 Delfín. Vývoj probíhal v letech 1957-1960 v závodech Jana Švermy (Motorlet) v Jinonicích pod vedením konstruktérů Ing. Rady a Ing. Pospíšila. Velký důraz byl kladen na jednoduchost údržby a snížení rizika nasátí cizích předmětů, protože se předpokládal provoz z neupravených polních letišť. Proto byla zvolena jednodušší koncepce s radiálním kompresorem. První pozemní zkoušky byly zahájeny v roce 1958. První testovací let byl proveden v roce 1959 s motorem namontovaným místo zadního střeliště na bombardéru Il-28, který byl pro tento účel upraven jako létající laboratoř VZLÚ. Nový typ motoru byl instalován až do třetího prototypu XL-29 v.č. 003 a dne 12. 7. 1960 s ním pilot Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu Ing. Rudolf Duchoň absolvoval první let. Sériová výroba byla zahájena v roce 1961 a ukončena až v roce 1992. Celkem bylo vyrobeno 9250 kusů.
Motor Motorlet M701 C-500 výrobního čísla 832048 byl do muzea získán v roce 2017 od soukromého majitele.
První testovací let byl proveden v roce 1959 s motorem namontovaným místo zadního střeliště na bombardéru Il-28 ev. č. 6915, který byl pro tento účel upraven VZLÚ jako létající laboratoř.
Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.
Jednomotorový samonosný dolnoplošník s celokovovým křídlem a trupem svařeným z ocelových trubek potažených tesilovou tkaninou. Křídla jsou vybavena velmi účinnými dvojštěrbinovými vztlakovými klapkami a na vnější části náběžné hrany opatřena pevnými sloty. Pohyblivé části, jako jsou křidélka, výškovka či směrovka, jsou potaženy plátnem. Pevný podvozek ostruhového typu s širokým rozchodem a velkou výškou hlavních noh je přizpůsoben pro přistání na polních letištích. Za kabinou pilota se nachází nádrž na chemikálie a prostor s nouzovým sedadlem pro mechanika sedícího zády ke směru letu. Zemědělské zařízení s elektropneumatickým ovládáním bylo poháněno mechanicky od motoru.
Čmelák vznikl ve spolupráci národních podniků Let Kunovice a Moravan Otrokovice v konstrukční kanceláři M. Langr – S. Zámečník jako vůbec první československý cistě zemědělský letoun určený k letecko-chemickým pracím v zemědělství a lesním hospodářství. První vzlet prototypu letounu se uskutečnil 29. června 1963. Prototyp poháněl ruský hvězdicový motor Ivčenko AI-14 R, který byl u pozdějších letounů nahrazen jeho upravenou verzí vyráběnou v pražské Avii označenou M-462 RF. Na jaře 1965 se začal Čmelák v Kunovicích sériově vyrábět a v témže roce získal ocenění na veletrhu v Lipsku. Výroba probíhala do roku 1973 a kvůli vysoké poptávce byla krátce znovu obnovena v letech 1983–1984. Celkem vzniklo 713 jednomístných zemědělských letounů a 29 cvičných dvoumístných. Na klasického Čmeláka pak v polovině 80. let navázaly jeho upravené turbovrtulové varianty Z-37 T a Z-137 T vyráběné v Otrokovicích, přezdívané „Turbočmelák“.
Podrobnější informace k historii výroby Z-37 Čmelák naleznete na stránce Michala Orlity ZDE
Z-37 Čmelák výrobního čísla 06-15 byl vyroben a zalétán v Kunovicích zkušebním pilotem ing. Františkem Svinkou 9. září 1968. Hned poté byl předán s poznávací značkou DM-SNK do užívání východoněmecké společnosti Interflug, pod kterou spadala zemědělská letecká organizace Agroflug. Později dostal novější imatrikulaci DDR-SNK. Ze služby byl vyřazen v roce 1984 s rekordním náletem 7280 hodin.
Letoun do muzea přeletěl 19. 4. 1984 z tehdejší NDR podnikový zkušební pilot Letu Kunovice Stanislav Sklenář. V expozici Čmelák setrval do roku 2011, kdy byl kvůli špatnému stavu předán do Střední školy letecké, kde byl rozebrán, částečně opraven a následně uložen. V letech 2021–2022 pak byl tento letoun za finančního přispění Ministerstva kultury ČR kompletně zrestaurován do podoby, jakou nesl v koncem šedesátých let.
Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.
Dvoumístný jednomotorový proudový středoplošník celokovové konstrukce s přímým křídlem. Kabina s tandemovým uspořádáním posádky je přetlaková, klimatizovaná a vybavená katapultovacími sedačkami. Zadní část trupu je oddělitelná pro snadnou demontáž motoru. Přistávací zařízení tvoří zatahovací tříbodový hydraulicky ovládaný podvozek příďového typu. Výzbroj tvoří zaměřovač s fotokulometem na dva křídelní závěsníky o nosnosti po 100 kg lze zavěsit rakety, kontejnerové kulomety či cvičné nebo ostré pumy.
Počátky vývoje L-29 spadají do roku 1955, kdy se ve VZLÚ v Letňanech objevily první studie. V listopadu 1958 byl hotov prototyp XL–29, První zkušební let prototypu poháněným britským motorem Bristol Siddeley Viper se uskutečnil 5. dubna 1959. V soutěži o standardní cvičný stroj zemí Varšavské smlouvy v roce 1961 zvítězil L-29 nad polským TS-11 Iskra a sovětským Jak-30.
Delfín umožňoval ekonomický výcvik pilotáže, létání bez vidu, nácvik střelby z palubních zbraní i bombardování pozemních cílů. Získal zlaté medaile na veletrzích v Brně a v Lipsku a vyvolal zvýšený zájem západních států o naši leteckou produkci. L-29 byl vyráběn ve Vodochodech a v Kunovicích. Celkem bylo vyrobeno 3 665 kusů.
Podrobnější informace k historii výroby L-29 v Kunovicích naleznete na stránce našeho kolegy Michala Orlity ZDE
L-29 Delfín evidenčního čísla 0113 byl celou dobu byl v provozu na Slovensku a sloužil k výcviku budoucích armádních pilotů. Nejprve byl od roku 1963 do 31. 8. 1966 ve službě u 1. leteckého školního pluku v Prešově. Od 1. 9. 1966 pak sloužil u 2. leteckého školního pluku v Košicích, kde v roce 1979 ukončil svou leteckou kariéru.
Do muzea byl L-29 (0113) dopraven pozemní cestou v říjnu 1979. Celá přeprava z Košic do Kunovic byla tak trochu husarským kouskem. Delfín byl pomocí tyče vlečen na svém podvozku za nákladní Avií A30, na které byla naložena odmontovaná křídla. Celý dobrodružný převoz s délkou trasy přes 400 km trval téměř 16 hodin.
Při příležitosti jubilejního X. leteckého dne s Květy byl 6. 9. 1981 představen v novém fiktivním a atraktivním pestrém zbarvení “Let Kunovice”. V této podobě byl Delfín použitý pro ukázku přenášení břemene v podvěsu pod vrtulníkem Mi-8. Zbytky tohoto nátěru se na letounu dochovaly až do roku 2018.
L-29 výrobního čísla 290113 je třináctý vyrobený kus první výrobní série. Delfíny z první výrobní série, které se v některých detailech lišily od budoucích standardních kusů, se dochovaly pouze ve třech kusech (0101 v Airparku Zruč u Plzně, 0108 VHÚ Letecké muzeum Kbely a 0113 v Kunovicích).
V Kunovicích se L-29 Delfín vyráběly 10 let (1963–1973) a celkem dala kunovická výroba 1 722 kusů z celkově vyrobených 3 665 Delfínů. První sériově vyrobený kunovický Delfín, pilotovaný ing. Františkem Svinkou a Vladimírem Vlkem, vzlétl z kunovického letiště 29. dubna 1963.
Motor M-701, který sériové Delfíny poháněl, se stal prvním sériově vyráběným proudovým motorem československé konstrukce. V roce 2007 se Delfín stal prvním letadlem, které bylo, bez jakýchkoliv úprav, poháněno pouze fritovacím olejem.
Od roku 2018 prochází L-29 postupným restaurováním do původní podoby, v jaké létal u 2. leteckého školního pluku v Košicích v letech 1966-1979.
Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.
.
Dvouhřídelový dvouproudový motor s nízkým obtokovým poměrem a prstencovou spalovací komorou s axiálním třístupňovým nízkotlakým kompresorem a devítistupňovým vysokotlakým kompresorem. Turbína je dvoustupňová vysokotlaká a jednostupňová nízkotlaká. Směšování proudů probíhá před výtokovou tryskou. Výstupní tryska má pevný průřez.
Vývoj motoru AI-25 byl zahájen v roce 1965 v konstrukční kanceláři OKB Ivčenko v Sovětském svazu. První testovací let byl proveden v roce 1966, sériová výroba se rozběhla v roce 1967 a stále probíhá. AI-25 byl první dvouproudový motor využitý pro přepravu na krátkých tratích a byl primárně určen pro malý transportní letoun Jak-40, který je považován za předchůdce dnešních regionálních proudových letadel.
Motor AI-25 byl vyráběn v několika verzích v různých zemích. Jednou z nich byla i verze AI-25 W – Titan (W jako Walter), která byla licenčně vyráběna v pražském Motorletu v Jinonicích. Právě s tímto motorem byl zalétán první prototyp československého proudového letounu Aero L-39 Albatros. Sériové letouny L-39 byly osazovány motory verze AI-25 TL („T“ jako „Тemperatura“, „L“ jako L-39) které byly vyráběny v Sovětském svazu a jednalo se o výkonnější variantu – speciálně upravenou pro L-39.
Motor Ivčenko AI-25 TL-08 výrobního čísla H5142004 byl do muzea získán v roce 2017 od soukromého majitele.
Licenční výroba motoru AI-25 W byla provázena technologickými problémy – zejména odlévání turbínových lopatek. Z toho důvodu byla výroba závislá na dodávkách ze Sovětského svazu a motorem AI-25 W bylo osazeno pouze 20 letounů – 5 letounů z ověřovací série a 15 letounů z první série. Všech 20 letounů bylo při první generální revizi přestavěno na motor AI-25 TL.
Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.
Letecká 1383
686 04 Kunovice
Czech Republic
Od roku 2018 sbírka zapsaná v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury ČR
Od roku 2019 Člen asociace muzeí a galerií ČR
