Jednomístný jednomotorový proudový středoplošník celokovové konstrukce s šípovým křídlem. Kabina letounu je přetlaková, klimatizovaná, vybavená pancéřovaným předním sklem a katapultovací sedačkou. Zadní část trupu je oddělitelná pro snadnou demontáž motoru. Přistávací zařízení tvoří zatahovací tříbodový hydraulicky ovládaný podvozek příďového typu.
MiG-15 byl vyvinut v Sovětském svazu konstruktéry Arťomem Mikojanem a Michailem Gurevičem v druhé polovině čtyřicátých let. První sériový stroj byl zalétán 30. prosince 1947. Jednalo se o jeden z prvních úspěšných proudových letounů s šípovým křídlem, a také o jeden ze světově nejrozšířenějších a nejpočetnějších proudových letounů vůbec. Celkem bylo, včetně licenční výroby v Polsku a Československu, vyrobeno téměř 18 tisíc kusů těchto letadel. V ČSR byla zahájena licenční výroba v roce 1951, a to v podnicích Letov Letňany a Aero Vysočany, přičemž motory byly vyráběny v Motorletu Praha. Od roku 1953 pak kompletace probíhala v nově vybudované továrně Aera ve Vodochodech. Mezi lety 1951–1961 bylo v Československu vyrobeno 3 453 kusů všech verzí, což představovalo druhou nejvyšší produkci po SSSR. Své bojové kvality předvedl MiG-15 především v leteckých bitvách během korejské války (1950–1953). Za dobu jeho produkce vzniklo mnoho modifikací. První vylepšená verze byla označena jako MiG-15bis (bis = druhý), která byla, krom jiného, vybavena také novým výkonnějším motorem Klimov VK-1. Po zavedení modernějších a výkonnějších stíhacích letounů do výzbroje československého letectva byly původní MiG-15 upravovány na takticko-útočnou variantu MiG-15 SB (tzn. Stíhací bombardovací) určenou k přímé podpoře pozemních sil za pomoci neřízených raket a konvenčních pum. Koncem šedesátých let však standardním MiG-15 SB končila životnost, a bylo je proto nutno nahradit novějšími letouny. Velení československého letectva se proto rozhodlo přestavět nadbytečné, ale novější, MiG-15 bis na tuto stíhací bombardovací verzi. Pro nesení podvěsné výzbroje bylo nutno modifikovat křídlo zesílením jeho konstrukce. Byly instalovány čtyři pumové závěsníky BD-3-53L a doplněno další nutné vybavení k ovládání a odhozu zbraní. Tato modifikace pak nesla nové označení MiG-15 bis SB. Přestavby na standard „bis SB“ probíhaly v Leteckých opravnách Kbely (LOK) v letech 1968–1978. Celkem vzniklo nejméně 72 kusů. Tato modifikace byla z výzbroje československého letectva vyřazena k 1. 4. 1983. Bitevní MiG-15 bis SB provozovaly i vzdušné síly Iráku, kam byly ze Kbel dodávány v letech 1970–1972.
Letoun s evidenčním číslem 3005 byl vyroben v roce 1957 v Aeru Vodochody jako stíhací MiG-15bis a sloužil od roku 1957 do roku 1967 u 26. stíhacího leteckého pluku na letišti Hradčany v Ralsku. V roce 1968 prošel přestavbou na verzi MiG-15 bis SB a poté sloužil u 30. stíhacího bombardovacího leteckého pluku „Ostravský“ v Hradci Králové, kde v roce 1983 ukončil svou leteckou kariéru.
Do muzea byl dopraven pozemní cestou v létě 1984 z vojenského útvaru 1564 z Hradce Králové.
V Kunovicích se pro MiG-15 všech verzí vyrábělo pozemní vybavení, části pohyblivých ocasních ploch, přechodové kryty a kryty podvozků.
Na levé straně přídě vystaveného MiG-15 bis SB je namalován znak města Ostravy, ačkoliv v Ostravě nikdy nelétal. Tento znak totiž nosily letouny 30. stíhacího bombardovacího leteckého pluku, který sídlil v Hradci Králové a měl propůjčen čestný název „Ostravský“. Šlo o připomínku leteckých bojů za druhé světové války, kdy do bojů při osvobození Ostravy významně zasáhli letci z 1. československé smíšené letecké divize.
Podvěsná výzbroj na šesti křídelních závěsnících:
Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.
Od roku 2018 sbírka zapsaná v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury ČR
Od roku 2019 Člen asociace muzeí a galerií ČR